EMA

Dovoz  elektroniky  ze  zahraničí 

   aneb problémy, které vás dříve či později mohou potkat

    Mnoho dotazů v posledních letech dostávám v souvislostí s elektronikou, dováženou individuálně ze zahraničí, převážně z USA. Jedná se jak o nové přístroje, tak o  použité, často nakoupené na ebay.  Část individuálních dovozů tvoří  přístroje "veteránské " kategorie,  staré někdy  i padesát  let či více.  
    U nových věcí často zákazníka láká velmi zajímavá  cena, zvláště v eshopech, které pracují s minimálním obchodním  rozpětím,.různými pobídkami (akční slevy,  paušální dopravné do zahraničí, další sleva pro export a podobně). Použité zboží, zvláště z ebay, bývá mnohem větší lákadlo.  V zahraničí bývá běžné, že některé modely výrobků mívají velmi rychle po koupi mnohem menší cenu, než je tržní  cena v ČR.  Dovozy ze zahraničí jsou často jediným způsobem, jak získat některé vintage přístroje, které se prostě na našem trhu nevyskytují, nebo se vyskytují za značně přemrštěné ceny, protože se jedná o ojedinělé kusy.
Také to může být jediný způsob získání unikátního přístroje, jehož výrobce nemá pro náš trh žádné zastoupení. To bývá časté u velmi drahých přístrojů, u výrobků malých "garážových" firem , nebo pokud jsou vaše potřeby naprosto unikátní.

    Prvním rizikem, které musí zákazník při nákupu ze zahraničí podstoupit, bývá vlastní koupě. Nákupy v levných eshopech (hlavně v Asii) mají  svá úskalí. Občas po prostudování několikastránkových obchodních podmínek ve špatné angličtině (nebo dobré korejštině) zjistíme, že katalogová cena platí  za nějakých obskurních okolností, jako třeba odběr celého kontejneru osobně  na Taiwanu a platbě 6 měsíců před odběrem zboží, nebo že se cena zvyšuje o různé exportní přirážky, platí pouze pro stálé odběratele a podobně. Čím je země dovozu exotičtější, tím je větší šance, že peníze někam odešlete a své zboží nikdy neuvidíte. Obdobné nebezpečí samozřejmě hrozí i na ebay, a i při nákupech v tuzemsku se nám to může stát.  V tuzemsku je větší šance, že se nějaké spravedlnosti dovoláme, pokud už nějakému podvodníkovi naletíme. Šance, že se  někdo bude zabývat tím, že jsme třeba poslali 500$ na účet neexistující asijské firmy do banky na Kanárské ostrovy je prakticky nulová. I tahle rizika musíte do svých kalkulací zahrnout. O podvodech na ebay a jak nenaletět se samozřejmě dá dohledat dost informací jinde.

    Když už jsme se tedy dostali k nějakému zboží, prodejce není anglicky hovořící občan Nigérie, žijící v hotelu v Miláně, kterému právě umřel dědeček a on potřebuje peníze na jeho neodkladnou operaci,  nastává ten příjemnější případ. Bohužel cena, kterou zaplatíme prodejci nebo eshopu, není zdaleka vše. V prvé řadě musíme připočítat  cenu za dopravu. Poštovní a přepravní služby v mezinárodním styku mohou být velmi drahé, u těžších a objemnějších věcí to může být tak vysoké, že  se nám dovoz vůbec nevyplatí. Některé firmy , zvláště v USA, mívají ve zvyku používat jeden typ přepravní služby, který je výhodný  u nich, ale při zaslání  do Evropy je cena  naprosto nepřiměřená. Když i tohle úskalí překonáme (itřeba se nám podaří najít pružnějšího prodejce, nebo vyjednat  jiný zůsob dopravy),  musíme nějak peníze k prodejci dostat.  Tipy na bezpečné platby do zahraničí jsou také na internetu dohledatelné, od využití nenažraného bankovního sektoru a převodu z účtu na účet, platby z různých platebních karet, převod pomocí paypal a podobných systémů, až po rizikové zaslání Western Union či bankovek v dopise.  Náklady na bankovní převod a tak dále samozřejmě musíme rovněž zakalkulovat a taky nejsou malé. 
 
   Nepříjemnou položkou je DPH,   většinou 20%. Zaplatíme ho snad u všeho zboží, dováženého ze zemí mimo EU. Bohužel se většinou stane to, že DPH a clo (viz dále) je vyměřeno z ceny zboží včetně dopravy.
    U některého zboží zaplatíme clo. Jeho výše závisí na druhu zboží, nemusí to být položka závratná (třeba 3-5%). Další informace jsou v Celním sazebníku. Obecně se dá říct, že za zboží  dovážené ze zemí mimo EU clo a DPH zaplatíme.

    Když nám veškeré tyhle kalkulace vycházejí pořád příznivě, musíme si uvědomit, že zvláště u použitého zboží kupujeme zajíce v pytli, a u nového zboží budeme problematicky řešit případné záruky a servis. Pouze malá část nového zboží má nějakou generální záruku, která je nezávislá na zemi zakoupení a lze ji uplatnit kdekoliv, tedy i v ČR.  Doprava do zahraničí jde při případné záruční opravě k vaší tíži a v mnoha případech se nám vyplatí záruku neuplatňovat a opravu řešit jako mimozáruční lokálním servisem.  To samozřejmě nese riziko, autorizovaný servis může opravu odmítnout, a neautorizovaný  servis nemusí být schopen opravu kvalitně provést, jak pro nedostatek informací, zkušeností, přístupu k náhradním dílům , tak i pro nedostatečné přístrojové vybavení. O opravách  pomocí různých pseudoservismanů, domácích kutilů a podobně se skoro ani nemá cenu zmiňovat, i když právě takovíto "umělci" dokáží  vadný přístroj nenávratně zdevastovat.

    Ještě krátce bych se zmínil o dalším aspektu. Pokud si individuálně dovezeme pro svoji potřebu přístroj, který nebyl určený pro náš trh, můžeme tím získat zařízení, nezpůsobilé pro použití v ČR, či dokonce přístroj, jehož použití je v ČR vysloveně zakázáno. Jeho používání je tedy mnohdy "na vlastní riziko",  riskujeme  mj. to, že případné škody pojišťovna nemusí uhradit, a v některých případech riskujeme i citelnou pokutu. Situace může být obdobná s používáním automobilu, který  není pro ČR homologován a naprošel STK. Pokud  se někdo dovozem zabývá  soustavně, měl by mít rovněž povědomí o tom, co je to Prohlášení o shodě a co pro něj  vyplývá ze zákona č. 22/1997Sb o technických požadavcích na  výrobky.




   Historické přístroje (vintage elektronika)

    Trochu zvláštní kategorii tvoří přístroje, staré desítky let. Nejde jen o přístroje z dovozu, ale i o přístroje, vyrobené na našem území. Typickým příkladem mohou být třeba velmi staré radiopřijímače či jakékoliv historické elektrospotřebiče, obdobně to platí i pro dosti ceněné klasické zvukové aparatury renomovaných výrobců z šedesátých až osmdesátých let. V době jejich výroby platily mnohem benevolentnější bezpečnostní normy, popřípadě jejich výrobci normy nerespektovali, v některých zemích to nebylo závazné.  Ze současného hlediska tyto přístroje nevyhovují normám, často mají hrubé bezpečnostní vady, leckteré mohou při poruchách způsobit úraz nebo požár mnohem snadněji, než současné výrobky. Jejich provoz je  jistým  bezpečnostním rizikem. Do jisté míry se dá riziko snížit provedením některých zásahů do konstrukce přístroje (např. doplnění pojistek), nebo opatřením při používání (používáním pouze osobami znalými, napájením z bezpečnostního transformátoru apod.).
 
   Důležitým předělem je polovina 80. let minulého století, normou IEC65:1985 se zavedly nové požadavky na bezpečnost. U nás byla tato norma zavedena v podobě ČSN367000 a veškeré přístroje, vyráběné po roce 1986 v ČR (ČSSR) by měly víceméně vyhovovat současným bezpečnostním požadavkům. Přístroje z let předchozích mívají často typické bezpečnostní vady (z dnešního hlediska) - typické je používání síťových šňůr s nevyhovující (jednoduchou) izolací, nedostatečné krytování přístrojů, špatné provedení síťových částí uvnitř přístrojů, nevyhovující izolace, nevyhovující transformátory a podobně. Některé velmi staré přístroje byly konstruovány pouze pro napětí 120V, a síť s tímto napětím byla místy  na území Prahy až do 80. let 20. století.
  
     V každém případě se jedná o složitou problematiku a  staré normám nevyhovující přístroje nelze  zrevidovat (dle ČSN 33 1610). 



   Některé rozdíly mezi elektronikou pro ČR a zahraničí


    Následující část textu je věnována hlavně přístrojům, vyráběným v současnosti, nebo v několika minulých letech. V ČR platí převážně normy a předpisy, harmonizované s ostatními zeměmi EU. Elektronika určená pro ostatní země  EU se obvykle liší  od té naší nepatrně, ale existují samozřejmě určité národní rozdíly.  Když pomineme návod k obsluze v tom kterém jazyce, tak typické rozdíly jsou jiné síťové koncovky u přístrojů napájených ze sítě. I v zemích EU se používá více nezáměnných systémů.  Podstatně větší rozdíly budou  u přístrojů pro  USA a různé exotické země.
 
     První rozdíl, na který nejčastěji narazíme, je jiné napětí sítě a kmitočet. Časté je napětí sítě 120V (USA, Kanada a další),  127V (Mexiko), 100V (Japonsko), 110V (některé země Jižní Ameriky). Také pracovní kmitočty se používají  různé, v části zemí světa 50Hz, v části 60Hz. Docela vyjímečně se můžeme setkat i s pístroji, určenými pro napájení ze speciálních sítí (např. 48V stejnosměrné, nebo  110-127V/400Hz) u přístrojů, určených pro lodě, letadla či u vojenské techniky. V některých případech nám může téměř neřešitelný problém způsobit  jiný kmitočet sítě (gramofony a magnetofony se synchronním motorem, vibrační holící strojky...), ale o tom dále.

    Další rozdíl, který nás může nepříjemně velmi překvapit, jsou jiné normy,  a to ve využívání kmitočtového spektra. Týká se to zařízení, které využívají vf energii, ať už k přenosu informací, tak  k jiným účelům (vysokofrekvenční ohřev, lékařská zařízení apod.).  Každá země světa má tzv. národní kmitočtovou tabulku,, aneb Plán přidělení  kmitočtových pásem. Využívání kmitočtového spektra není po celém světě stejné. Typickým příkladem a velkým problémem kdysi byl dovoz bezdrátových telefonních přístrojů, určených pro USA či asijské země, které pracovaly v pásmu 50MHz - krom toho, že se daly snadno zneužít, jejich provoz často rušil TV příjem.  Dnes se občas stává, že si někdo neznalý doveze kytarovou vysílačku, bezdrátový mikrofon nebo i třeba kapesní radiostanici,  a tyto přístroje nejsou určeny pro  provoz v ČR, využívají nedovolená pásma, nebo pracují s nedovoleným vyzářeným vf výkonem a podobně. U některých přístrojů jsou jiné kmitočtové odstupy kanálů, i když pracují ve správném pásmu. V mnoha případech se u levných přístrojů jedná o zařízení s velmi špatnou kvalitou. Není vyjímka, že se v zahraničí prodává taky nejlevnější brak určený "pouze pro export", který snad vyhoví pro použití v nějaké exotické zemi. 
    S problémem využívání kmit. spektra souvisí i problematika EMC (elektromagnetické kompatibility) - vyzařování rušení a citlivost samotného přístroje na rušení.  

    Velmi rozsáhlá  je také problematika videotechniky, kde jsou různé normy  TV systému (PAL, SECAM, NTSC..) i třeba národní prostředí u DVD playerů.
 
   Další řada problémů by nás čekala při dovozu telekomunikační techniky, připojované k JTS (jednotné telekomunikační síti). Ať se jedná o klasické telefonní přístroje, přes dnes už skoro vytlačené faxy, po různé modemy. Dovoz počítačů a jejich komponentů se občas realizuje individuálně, a často se jedná i o modemové karty, wifi zařízení, základní desky s integrovaným modemem apod. Upozorňuji, že na  telekomunikační zařízení se vztahuje Směrnice  1999/5/ES, a není jen tak dovoleno k JTS cokoliv připojovat.  Kdo chce o problematice vědět více, jistě si prostuduje i Nařízení vlády 426/2000Sb. 
 
   Přístroje pro země EU od roku 2006 podléhají směrnici RoHS (2002/95/ES). Praktickým důsledkem této diskutabilní vymoženosti EU je mimo jiné to, že spotřební elektronika musí být pájena bezolovnatými (PbF=Pb Free) pájkami. Výjimky  z této restrikce existují, ale ne pro spotřební elektroniku.  Cílem směrnice má být snížení kontaminace životního prostředí nebezpečnými látkami, odstranění podílu olova, kadmia, šestimocného chromu a některých zpomalovačů hoření v elektronice.  Bohužel bezolovnaté pájky mají oproti kvalitním olovnatým velmi nepříjemné vlastnosti, jako je větší sklon k poruchám, menší životnost, většinou vyšší cena a různé technologické obtíže. Lze předpokládat, že životnost a spolehlivost přístrojů, pájených bezolovnatými pájkami bude nižší, a současné zkušenosti tomu odpovídají.  Evropští výrobci jsou nuceni tuto směrnici respektovat, stejně tak výrobci zboží, určeného pro země EU kdekoliv po celém světě. Stává se také, že američtí výrobci vyrábějí přístroje, pájené olovnatými pájkami pro americký trh, a evropskou verzi, pájenou bezolovnatě. Již z tohoto důvodu nemusí být  evropské a americké verze záměnné, i když by tomu třeba jinak nic bránit nemuselo.

Zajímavé odkazy

1. WEB Celní správy
2. Prohlášení o shodě
3. Zásuvky a síťová napětí zemí světa
4. Značky na el. spotřebičích
5. Národní kmitočtová tabulka
6. Příručka k směrnici 1999/5/ES
7. Směrnice RoHS

Dovezená elektronika  Prakticky 

Po předchozím úvodu si stručně probereme typické případy přístrojů hudební a studiové techniky, dovezených individuálně ze zahraničí, a nástin řešení situace. Následující text se netýká přístrojů lékařské elektroniky, v omezené míře platí pro průmyslovou elektroniku a videotechniku.

Historické přístroje
    Tyto přístroje, nezávisle na zemi původu, většinou vykazují  podobné  problémy:
- jiné napájecí napětí : 100-120V/60Hz, či 220V/50Hz místo současných 230V/50Hz
- bezpečnostní vady, typické pro zemi původu, dobu výroby a podobně
- menší odolnost vůči rušení, často vznikají za určitých okolností záhadné brumy a rušení,         (problém interferencí) a  nežádoucí příjem lokálního vysílání rozhlasu či TV
- celkový technický stav nebývá nejlepší, opotřebení provozem, součásti s mnohokrát                  překročenou životností aj.

Řešení problémů :
- konverze síťového napětí, je-li to nutné, nebo napájení ze speciálního zdroje  (viz dále)
- úpravy a zásahy do konstrukce přístroje -snížení bezpečnostních rizik
- úpravy, zlepšující EMC odolnost
- používání přístrojů za zvýšené opatrnosti obsluhy


Elektronika určená pro USA, Kanadu, Japonsko  aj...
  U těchto přístrojů bývá téměř vždy jinak provedená síťová část pro jiné napětí, než v EU. Některé přístroje jsou určeny "all world" bez jakéhokoliv zásahu. Jsou schopny pracovat v širokém rozsahu síťového napětí, např. 90-240V a nezáleží jim ani na síťovém kmitočtu. Typickým případem jsou zdroje u notebooků, velká část je jich "univerzálních".  V současné době se čím dál častěji objevují i nástrojové zesilovače, které mají spínaný zdroj a jsou určeny k provozu kdekoliv na světě.
Podobná skupina přístrojů má viditelně či skrytě umístěný  volič síťového napětí. V  návodu od přístroje  zjistíme, co vše je nutné udělat, aby přístroj řádně pracoval v našich podmínkách - přepnout přepínač, často zároveň vyměnit pojistky za jiné hodnoty apod. 
Další skupinou jsou přístroje, které sice nemají volič síťového napětí, ale mívají např. síťový transformátor s vinutím i pro 230V/50Hz, většinou proto, že se výrobci nevyplatí z různých důvodů  vyrábět odlišné transformátory.  Zde bývá možnost odborné úpravy  celkem snadná, spočívá v přepojení vinutí transformátoru, výměně příslušné pojistky,  úpravy síťové části - výměna odrušovacích prvků, přepěťových ochran, někdy síťového vypínače a části kabeláže, doplnění izolačních vložek apod. Občas se stává, že přístroj vyráběný ve verzi pro EU i USA mívá v USA verzi nevyhovující síťovou část kvůli nevhodným izolačním vzdálenostem, to je třeba zodpovědně posoudit a učinit příslušné úpravy.
Poslední skupinou pak jsou přístroje bez voliče napětí sítě, které nemají zdroj snadno přepojitelný na 230V. U nich je situace nejsložitější a řešení bývá nejdražší. Zcela vyjímečně se vyskytují moderní přístroje se spínanými zdroji, kde pouhou výměnou několika součástí se přístroj konvertuje na EU verzi, ale to bez prostudování příslušné servisní dokumentace není šance zjistit.

Řešení problémů :

Telekomunikační technika - ověřit, jestli je určena pro provoz v ČR a za jakých okolností, zda má příslušné schválení  - pokud ne, požívat v ČR nelze. Do této kategorie patří i kytarové vysílačky, bezdrátové mikrofony, modemy (i integrované na desce) aj.

Ostatní přístroje : 
A) je-li přístroj "all world", mělo by vše být v pořádku 
B) je-li zařízení napájeno z externího adaptéru, vyměnit adaptér za EU verzi, nebo             pořídit jiný vhodný
C) má-li přístroj volič síť. napětí, prostudovat návod, přepnout na 230V a případně         vyměnit pojistky (dle návodu nebo štítkových údajů na spotřebiči). U některých             přístrojů je volba síť. napětí součástí síťové přívodky nebo pojistkového držáku
D) u některých přístrojů je změna napětí sítě možná drobným či větším servisním             zásahem (změna propojek na desce, přepnutí jumperů, přepojení vodičů                     transformátoru, výměnou příslušných dílů - odrušovací filtry, přepěťovky...).                  Zdůrazňuji, že tyto úpravy musí posoudit a provádět pouze odborník.
E) u ostatních přístrojů, které jsou stavěny pouze pro jedno napětí, odlišné od             230V, míváme hlavně tyto možnosti : 
     E1) mají interní spínaný zdroj : přestavba takového zdroje bývá velmi                                  problematická, ale někdy schůdná, popřípadě je možné celý blok zdroje                      vyměnit (pokud k tomu je podpora od výrobce). Většinou je ekonomičtější                    použít externí transformátor, který z 230V udělá napětí  (třeba 115V) pro                      daný přístroj, nebo takový (auto)transformátor do zařízení vestavět. O ext.                    transformátoru viz dále
      E2) mají interní klasický transformátor : v úvahu přichází možnost transformátor                 vyměnit za originální pro EU verzi (pokud existuje), k některým zesilovačům jej             dodávají i specializované firmy (třeba Mercury Magnetics), nebo nechat                       odborně převinout, nebo nahradit velmi podobným (replikou). Při správném                   provedení jde o nejlepší, byť pracnou variantu. Samozřejmostí je úprava celé                 síťové části. Opačné řešení problému znamená použít externí                                     (auto)transformátor ("převodník napětí").  
            Další pojednání o výhodách a nevýhodách obou řešení následuje v                              samostatném textu.

Přístroje citlivé na kmitočet sítě :

Většina moderních přístrojů je poměrně necitlivá na síťový kmitočet. Spínaným zdrojům je téměř jedno, jestli pracují při napájení ze sítě 50 nebo 60Hz. U síťových transformátorů, určených pro 60Hz, se snížením kmitočtu na 50Hz  zvyšuje magnetizační proud, zvyšuje sycení jádra,  zvyšují tímpádem i ztráty (vyšší oteplení), ale přístroj obvykle s trochu horšími vlastnostmi funguje. Docela nepříjemná může být situace u některých strojů, vybavených motorem - typické je to u jednoduchých gramofonů  a u některých klasických studiových magnetofonů se synchronními motory. Stejný problém také měly vibrační holící strojky a podobné mechanismy (stříkací pistole, vzduchovací čerpadla), kde je mechanismus laděný do rezonance se síťovým kmitočtem.  V případě  magnetofonů a gramofonů bývají obvykle možnosti výměny motorů za typy pro 50Hz, popřípadě výměna řemeniček, mezikol a podobně. V některých případech je jednodušší vlastní motor napájet měničem kmitočtu.

Elektronika určená pro země EU 
Zde míváme situaci nejjednodušší. Jde-li o moderní přístroje, obvykle vyhovují normám ve všech zemích EU. Nejčastějším rozdílem bývá používání jiných síťových zástrček - v tom se normy v Evropě neshodují, jednotlivé země mají historicky zavedené různé provedení zásuvek. Situaci lze snadno řešit použitím příslušné šňůry, výměnou koncovky nebo použitím redukce. Pokud redukci používáte, kupte tu nejkvalitnější, nikoliv typickou "jednorázově použitelnou" z tržnice.

Aktualizace 28.10.2010